Ať už z vyprávění našich otců, nebo z vlastní zkušenosti: mnozí z nás se již se zapalovacími svíčkami tak či onak setkali. Pravidelně je musíte měnit, jinak se po určité době zapečou, úplně selžou a motor pak nebude běžet optimálně, budete spotřebovávat výrazně více paliva a hrozí, že se jednotka celkově poškodí.
Vše toto však platí pouze pro benzinové motory, vozidla poháněná dieselovými agregáty přece žádné zapalovací svíčky nemají, že? To je pravda, ovšem na jejich místo nastupují tzv. žhavicí svíčky, jejichž funkce by se rovněž neměla podceňovat. Jak přesně fungují a jakým způsobem můžete zkontrolovat, zda stále správně pracují, se dozvíte v následujícím článku.
Proč vlastně dieselové vozy potřebují takové svíčky?
Dieselové a benzinové motory stále zůstávají nejrozšířenějším druhem pohonu po celém světě. V obou případech se přesněji hovoří o spalovacích motorech, a to proto, že směs vzduchu a paliva ve válcích exploduje a takto uvolněná energie následně pohání písty. Tato energie prochází mnoha stanicemi a přes tzv. hnací ústrojí se nakonec dostane až ke kolům. Vcelku sice rozdíly mezi oběma typy motorů jsou nevelké, nicméně existují drobné, ale důležité odlišnosti.
Jeden z těchto rozdílů spočívá ve způsobu spalování palivové směsi. U obou typů se směs nejprve stlačí, čímž se uvnitř válce vytvoří vysoká teplota. Co se týká nafty, je již tato teplota dostatečná k tomu, aby se plyny vznítily a došlo k výbuchu a následnému rozpínání. Odlišná situace panuje v benzinových motorech, ve kterých směs potřebuje navíc jiskru dodávanou zapalovací svíčkou. Teprve tato jiskra zapálí náplň válce a uvede do chodu pohonný proces. Z toho také jasně vyplývá, proč se oběma agregátům rovněž říká vznětový či zážehový motor.
Když se tedy směs vzněcuje sama, k čemu je pak přídavná žhavicí svíčka? Jednoduše slouží jako pojistka, aby se nastartování motoru podařilo i v nepříznivých podmínkách. Pokud si představíte, že vaše vozidlo strávilo ledovou zimní noc na dvoře, jistě není obtížné odhadnout, jak studený asi musí být celý agregát. Nechejte auto takto stát po celý týden a teplota kovových částí se nebude výrazně lišit od té okolní. Pokud se posadíte do takto vychlazeného plechového vozu, bude zima nejen vám, ale i technice. Při vstřikování paliva, které je samo o sobě přechlazené, do mrazivé zapalovací komory často nepomůže žádná komprese – požadované teploty přibližně 220 °C nelze dosáhnout.
A právě zde přicházejí na scénu žhavicí svíčky. I jejich označení se nyní stává jasnějším a dává více smyslu. Neboť na rozdíl od zapalovacích svíček nemají za úkol něco přímo zažehnout, nýbrž pouze pomáhají zahřát komoru válce a prakticky ji předžhavit, aby nafta mohla snadno dosáhnout potřebné zápalné teploty. V závislosti na počasí a stavu motoru to dělají jednorázově při spuštění motoru nebo i opakovaně za jízdy. Po uplynutí určité doby se celá jednotka logicky prohřeje a funkce žhavicích svíček se stane prozatím nadbytečnou.
Jak dlouho žhavicí svíčky vydrží a jak poznat závadu?
Vzhledem k tomu, že žhavicí svíčky se obvykle používají pouze při startování vozidla, vyznačují se delší životností než jejich příbuzné zapalovací svíčky. Jak je u takových součástek zvykem, kolísá v závislosti na výrobci, stylu jízdy (podnikáte spoustu krátkých nebo spíše několik dlouhých výletů?) a vnějších podmínkách, jako je počasí a teplota. V jednotlivých případech proto mohou konkrétní zařízení vydržet po celou dobu životnosti vozidla, avšak doporučujeme pravidelnou výměnu přibližně po 60 000 ujetých kilometrech.
Selhání jedné nebo více žhavicích svíček lze často rozpoznat podle výskytu několika příznaků. Zcela přirozené a zřejmé jsou potíže při rozjezdu. Než se motor konečně rozběhne, může to trvat řadu pokusů, které bývají často doprovázeny znatelným cukáním agregátu. Rovněž vznik kouře ve výfukovém potrubí a nepříjemný zápach patří k možným jevům vyvolaným poškozenými žhavicími svíčkami. Případně se může také stát, že váš vůz zcela odmítne nastartovat.
Žádný z uvedených náznaků samozřejmě sám o sobě ještě nemusí svědčit o tom, že je poškozená právě žhavicí svíčka nebo že došlo k jejímu selhání. Proto je určitě namístě provést kontrolu součástek a zjistit, zda a případně která z nich selhala a vyžaduje výměnu. Ačkoli výměna žhavicích svíček není prací zrovna pro úplné začátečníky, lze ji zvládnout i bez pomoci nákladné autodílny.
Nicméně, k nalezení špatného dílu budete muset investovat do takzvaného multimetru. Tento přístroj nejspíš někteří znají ještě z dob školních lavic. Umožňuje měření široké škály elektrických veličin, včetně odporu, jenž je v našem případě potřebný.
Abyste získali přístup ke svíčkám žhavení, nejprve odstavte vozidlo a vypněte motor. Dále odšroubujte kryt motoru a lokalizujte umístnění žhavicích svíček. Pro tento účel může být užitečné nahlédnout do příručky k vozidlu; v dnešní době ovšem rovněž bohatě postačí vyhledat polohu dílů na internetu. Poté je třeba odstranit konektor neboli kontakt žhavicí svíčky – obvykle jej lze snadno vytáhnout.
Nyní nastavte odpor (měřený v ohmech – „Ω“) na multimetru na nejnižší hodnotu.
Jeden měřicí hrot přiložte k libovolnému kovovému bodu na vozidle, například k samotnému motoru nebo šroubu, a druhý přidržte k závitu žhavicí svíčky, tj. ke kontaktu. Řádně fungující zařízení by mělo vykazovat odpor mezi 0 a 1 Ω. Pokud je svíčka vadná čili poškozená, bude tato hodnota výrazně vyšší a tím pádem jste našli viníka.
Při dalším postupu vždy dbejte na to, abyste měření prováděli přímo na jednotlivých součástech, abyste předešli poruše jiných elektronických součástek.
Drobné díly, velký účinek
Jak jsme si ukázali, ani vznětový motor se bez podpory při startování neobejde. Časy, kdy jsme tyto agregáty museli v zimě dlouhé minuty předehřívat na dvoře a přitom se vedle nich klepat mrazem, jsou už dávno minulostí. Ale i výkonná moderní ústrojí potřebují pro hladké spuštění dostatek vnějšího tepla. Ovšem pokud v případě nápadných zvuků bez dlouhého odkládání navštívíte servis a budete dodržovat intervaly výměny, žhavicí svíčky by vám neměly způsobit žádné bolesti hlavy a vašemu vozu budou dobře sloužit.
Komentovat