Před několika desetiletími ještě exkluzivní, dnes již samozřejmá součást standardní výbavy všech nově vyráběných automobilů: ABS (z něm. Antiblockiersystem “protiblokovací brzdový systém”) nepochybně přispěl ke klidnější situaci na silnicích a výrazně zvýšil bezpečnost provozu na nich. Odkud se však tento důmyslný systém, který nás doprovází na každé cestě, vzal a jak přesně funguje? A je ABS opravdu výhodou za každé dopravní a povětrnostní situace? Přesně na tyto otázky vám odpovíme v následujícím článku!
Stručná historie systému ABS
Vznik systému úzce souvisí s letectvím. Za průkopníka tohoto brzdicího zařízení je považován francouzský pilot a konstruktér letadel Gabriel Voisin, který si uvědomoval problémy, jež vznikaly v souvislosti s brzděním přistávajících letadel. Hledal řešení, jak během těchto maximálně náročných brzdných operací zajistit přímou dráhu a zabránit smyku letadla. Jím vyvinutá verze měla jen málo společného s dnešními přístroji, ale byla rovněž založena na podobném principu měření otáčení kola. Ovšem byla ovládána mechanicky, nikoli elektronicky jako dnes, což ji činilo prostorově náročnější, těžší a samozřejmě pomalejší. I když firma Bosch získala v roce 1936 patent na podobný systém vycházející z tohoto principu, sériová instalace do osobních automobilů byla ještě daleko.
Teprve v 70. letech 20. století došlo v Spojených státech k významnému pokroku, který německá automobilka Mercedes zdokonalila v roce 1978 u svého vozu Mercedes-Benz třídy S, a technologie se tak dostala do užívání široké veřejnosti. V těchto prvních letech byl ABS ještě v začátcích a oproti dnešním přístrojům byl podstatně těžší a dražší, čímž se úměrně prodražila i celková cena vozidla. Rok 2004 byl dalším přelomovým obdobím, protože od tohoto roku musí být všechny nově vyrobené a registrované automobily na území EU vybaveny systémem ABS. Dodnes tato technologie funguje na totožném základním principu, avšak prochází rychlým vývojem, což je patrné zejména na reakční době, účinnosti brzdové asistence a konstrukční velikosti zařízení.
O důležitosti a samozřejmosti systému svědčí i to, že má na přístrojové desce vlastní kontrolku. Pokud se mimochodem po nastartování rozsvítí natrvalo, značí to závadu na systému ABS a je naléhavě nutné nechat vozidlo zkontrolovat v nejbližším servisu.
Jak funguje ABS?
Způsob, jakým systém funguje, se dá poměrně jednoduše vysvětlit. U vozů se systémem ABS jsou všechna čtyři kola vybavena speciálními snímači. Ty nepřetržitě měří rychlost otáčení kol a tyto údaje předávají speciálnímu palubnímu počítači. V běžném provozu se otáčejí stejnou rychlostí a totéž obvykle platí i při brzdění.
Pokud je však povrch vozovky například na jednom vnějším okraji pokrytý ledem a jinak silnice je čistá, je nevyhnutelné, že pneumatiky budou mít rozdílnou přilnavost. U vozidla bez ABS by v tomto případě jedna strana brzdila silněji než druhá a auto by se vyvedlo z rovnováhy. Ještě horší je to v případě, když se jedno z kol zcela zablokuje a vozidlo již nelze vůbec ovládat. Za této situace hrozí, že auto bude pokračovat v nekontrolovatelném klouzání a nedokážete objet případné překážky nebo jiná vozidla, ani nebudete schopni řídit v zatáčkách.
Aby se tomuto zablokování kol zabránilo (nebo aby se kola uvolnila, pokud k tomu dojde), jsou senzory nastaveny tak, aby kontrolovaly otáčky a v případě i těch nejmenších změn učinily nápravné kroky. Za tímto účelem systém na krátkou dobu spustí tlak z postižené brzdy, aby ji opět uvolnil. Nejpokročilejší zástupci systému mohou toto vše provádět mnohokrát za sekundu.
ABS tedy kompenzuje jemnými zásahy při aktivním brzdění, čímž zabraňuje ztrátě trakce pneumatik a umožňuje zachování řiditelnosti vozu. Má však systém také kladný vliv na skutečnou brzdnou dráhu? Bohužel, odpověď zde zní ne: na některých površích a za určitých povětrnostních podmínek se může brzdná dráha dokonce mírně prodloužit. ABS tudíž není pomocníkem pro účinnější brzdění, ale pouze udržuje ovladatelnost a manévrovatelnost vozidla.
Je systém ABS skutečně vždy nejlepším řešením?
Mezi některými motoristy přetrvává názor, že ABS nejen pomáhá proti smyku, ale také výrazně zkracuje brzdnou dráhu a obecně přebírá brzdění za řidiče, který se již nemusí tolik soustředit na provoz. Skutečnost bohužel není tak jednoduchá. Jak již víme, protiblokovací systém je především brzdový asistent, jinými slovy jen pomáhá při brzdění, nikoli to nedělá za nás. Naše pozornost se proto musí stejně jako ve všech ostatních situacích plně zaměřovat na to, co se děje na silnici. Ale alespoň to opravdu zkracuje brzdnou dráhu, že? Toto tvrzení je rovněž jen částečně správné. Systém je obzvláště působivý, když hrozí, že vozidlo dostane smyk, například když je na silnici černý led nebo vrstva vody. Pokud je však komunikace pokrytá sněhem nebo blátem, může se brzdná dráha právě kvůli ABS dokonce prodloužit (alespoň to platí pro zkušené řidiče, kteří by při brzdění nesundali nohu z pedálu). Protože se při zablokovaných kolech hromadí před nimi vrstva bláta nebo sněhu, zvyšuje se tím brzdný účinek, což se systémem ABS není možné. To ovšem neznamená, že byste měli jezdit bez takového zařízení. Jeho největším přínosem je přece to, že zabraňuje prokluzu. Pomáhá v situacích, kdy mírné zkrácení brzdné dráhy nemá žádnou váhu, protože byste stejně nekontrolovaně narazili do překážky. Díky systému ABS stále můžete trhnout volantem a vyhnout se tak nebezpečí.
Jak by tedy mohl vypadat závěr tohoto článku? ABS zjevně není tak jednoznačná záležitost, jak se dalo předpokládat na začátku. Za několik menších omezení poskytuje jezdci větší svobodu jednání. A je obzvláště důležité, aby řidič této svobody také využil. Jedině tak totiž systém splní svůj účel. O tom, že se mu to daří, naštěstí svědčí pokles statistik nehodovosti v zimě. Proto vám radíme, abyste o systému ABS uvažovali jako o asistentovi, který vám vždy přijde na pomoc, když byste jinak ztratili kontrolu nad vozidlem. A vzhledem k tomu, že se technologie, které za ním stojí, neustále zdokonalují, bude těch několik nevýhod časem ubývat, až jednoho dne zmizí úplně.
Komentovat